Yubezeckj
Yubezeckj začínal docela nenápadně – parta lidí, které spojovala chuť dělat vzdělávání po svém. Žádná frontální výuka, žádné bezduché biflování. Tady šlo vždycky o to, aby se
studenti cítili jako partneři, ne jako někdo, kdo jen přijímá informace. Pamatuju si, jak jsme kdysi řešili, jestli vůbec půjde skloubit investiční monitoring s přístupem zaměřeným na
studenty. Nakonec to šlo – a upřímně, zpětně si nedokážu představit, že bychom to dělali jinak. Pokud člověk investuje do vzdělání, měl by mít přehled, jak a kam jeho úsilí směřuje. A
přesně to jsme chtěli nabídnout. Co se týče udržitelnosti, nikdy jsme nebyli z těch, co by jeli na efekt za každou cenu. Když jsme vybírali prostory, vždycky nás zajímalo i to, jak
dlouho vydrží, jestli jsou zdravé a jakým způsobem je můžeme zlepšit, aniž bychom zatěžovali okolí. Materiály v učebnách? Nekupujeme nic, co by mělo krátkou životnost. Třeba naše
židle už pár let přežily i ty nejdivočejší studentské projekty (a že někdy dávají zabrat!). Rádi bychom, aby tahle filozofie šla cítit i v každodenním provozu – nevyměňujeme vybavení,
dokud to není opravdu nutné, recyklujeme, co se dá, a podporujeme místní dodavatele. O soukromí studentů se u nás mluví často. A není to jen fráze na webu. Ve světě, kde se o vás
sbírá všechno možné, si dáváme záležet, aby informace zůstaly jen mezi námi. Když někdo přijde s citlivým dotazem nebo osobním příběhem, nikdo to nevynese dál – prostě to bereme jako
samozřejmost. Taky si dáváme pozor na data a hesla, protože, co si budeme povídat, pár zkušeností s nechtěnými úniky už zažil skoro každý. My jsme z toho poučení – a fakt si to
hlídáme. A teď k technice – tady to žije. Někdo by možná čekal uhlazené učebny plné nejnovějších přístrojů, ale my jsme šli trochu jinou cestou. Vybavení je sice moderní, ale hlavně
funkční a přizpůsobené různým stylům práce. Najdete u nás rychlé počítače, herní konzole, i zónu, kde si člověk může v klidu sám promyslet projekt a pak ho odprezentovat ostatním.
Občas se někdo ptá, jestli je všechno “dost dobré” – a já říkám, že nejde o to mít nejdražší hračky, ale aby každý našel místo, kde mu to myslí nejlíp. Nakonec, stejně nejdůležitější
je, kdo v té místnosti sedí a co chce dokázat.